Poslední prázdninový víkend si celou dvěstěpadesátku střihli ultramaratónci Lenka s Ondou na jeden zátah. Statečně bojovali nejen s délkou, náročným profilem, ale i tropickým vedrem, prudkým ochlazením, deštěm a blátem. Ukázali obrovskou vůli, vytrvalost a mentální sílu. Ještě jednou smekáme před výsledným časem 47:05 a děkujeme za obrovskou inspiraci! Přečtěte si cílový rozhovor.
Jak probíhaly poslední přípravy před startem?
Lenka Berrouche: Jej, prostě tak, jako vždycky. Něco málo zabalit do batůžku. Nezapomenout boty a hodinky. Ostatní není třeba 😃. No, a samozřejmě také předzávodní pivo/piva
Ondra Jerhot: Po nedávných 500 km v Norsku mi to připadalo krátký, tak jsem to možná i trochu podcenil, ale co nemáš, nepotřebuješ… No ale pro úspěch je důležitý je dát si předzávodní pivo a to jsme splnili na jedničku!
Jak se Ti běželo?
L: Chvíli tak, chvíli onak. Tradiční krizičky byly. Pekelné bylo počasí a to doslova. Takže i tempo se muselo dost uzpůsobit. Navíc dost často občerstvovací přestávky k doplnění tekutin. O: Děsný vedro a dusno od samého začátku! Bylo potřeba doplňovat tekutiny, ještě že bylo po cestě dost hospod! Dost se to teda projevilo na výsledném čase…
Jak vnímáš trasu dvěstěpadesátky?
L: že je ku*va dlouhá trasa. Trasa příjemná, běhatelná. O: Trasa je parádní, pořád je na co se dívat. Překvapilo mě, jaká je to motanice, když se to pospojuje, toho jsem při štafetě vůbec nevšiml.
Co se Ti honilo hlavou v průběhu těch dvou dní?
L: Ježiš, to už nevím. Ale něco jako: : Už nám zbývá jen 199 km, už jen 198,... O: Proboha, co to zase bylo za debilní nápad?!
Co říkalo tělo?
L: hm, asi nic zásadního Ono často něco říká před vyběhnutím. sem tam nějaké bolístky. Po startu si tělo uvědomí, že to bylo marné a vzdá to 😊 O: Sem tam krize, ale nic zásadního. Ke konci to vypadalo, že budu mít pár puchýřů, ale nakonec to byl planý poplach.
Co jste jedli?
L: Všechno možný. Většinou to, co měl v občerstvovacím repertoáru Míra. Banány, koláče, chleba, salám, polévky, vajíčka. O: už ani nevím, asi to, co vždycky.
Míra Drobník s vámi nakonec strávil skoro celý víkend...
L: Jé, prostě byl skvělej a krásně se o nás staral před, při i po. O: Neskutečnej supporťák. Klidně by mohl ležet doma v posteli, ale o s námi běhal, staral se o nás, kupoval nám pizzu a organizoval nám spoluběžce. Nevím, jestli bysme to bez něj nedali, ale určitě by to bylo o hodně těžší!
Jak jste vnímali podporu místních běžců?
L: Jo, to bylo super. skoro pořád s námi někdo běžel. Úžasní byli. O: Před startem jsme si o žádnou podporu neřekli, což zpětně vnímám jako chybu. Vůbec jsem to nečekal, bylo to fantastické! A strašně to pomohlo!
Jak jste odpočívali?
L: V hospodách cestou. V autě, jednou i spací odpočinek v peřinách. O: Hlavně v hospodách, občas na lavičce nebo na trávě, kamarádi mají dům přímo na trase, tak jsme dokonce spali hodinu na posteli…
Nejhorší moment?
L: Mě osobně sejmul seběh/slez od zříceniny hradu Kozlov. Ani vlastně nevím, proč. Za normálních okolností prostě jen hnusnej kopec dolů. v krizi to byl ale super hnusnej kopec dolů. O: Nevím, asi když jsme vybíhali do předposlední etapy… už toho máš plný kecky, ale do cíle je to furt k***a daleko
Nejhezčí místo na trase?
L: Riegrova stezka. O: Grand finále, samozřejmě!
S jakým pocitem jsi dobíhal/a do cíle?
L: "Nad obzorem svítá, je to za náma...". A taky jsem se těšila do sprchy a do postele. O: No konečně! Je to vždycky úleva, vědět, že už nikam nemusíš…
Nějaký vzkaz pro někoho, kdo by chtěl 250 ULTRA taky absolvovat
L: Nedělejte to! Páč dvakrát to běžet nechci 😃 O: Jděte do toho! Jen si líp vyberte počasí…
Chceš se vrátit a čas vylepšit nebo je čas na jiné výzvy?
L: čas na jiné výzvy O: Trasa je to krásná, ale svět je plný krásných míst. Takže čas na jiné výzvy.
Moc děkujeme za rozhovor.