Po závodě jsme vyzpovídali kapitány medailových teamů hlavní kategorie. Na naše otázky odpovídal Karel Valenta z vítězného teamu Why Not, stříbrný Tomáš Svoboda z Kalokagathia a za bronzový team Postřižinský kecky Mirek Hodboď.
Můžeš stručně popsat Váš team a jak jste se dali dohromady?
(Karel, Why Not) Stejně jak loni, jsme byli partička kamarádů, kteří se při různých příležitostech jdou spolu někam proběhnout. Většina z nich se mezi sebou poznala díky mým aktivitám. Můj okruh běžeckých kamarádů je celkem široký, je z čeho vybírat, za což jsem hrozně rád. Letos jsem v týmu provedl pár výměn, když jsme viděli konkurenci, nechtěli jsme jí to dát zadarmo a chtěli jsme bojovat.
(Tom, Kalokagathia) Náš tým jsme složili ze sportovců, kteří s námi už štafetové běhy běželi několikrát a z kamarádů, moderních pětibojařů, kteří už měli po sezóně a potkáváme se na Dukle na pražské Julisce. Dva členové ale vypadli a na poslední chvíli jsme sháněli náhradníky.
(Mirek, Postřižinský kecky) Náš tým, který se znal většinou z cyklovýletů, výletů na běžkách, které většinou končily po hospodách, se dal původně "z nouze" dohromady na doplnění jednoho týmu závodu "VltavaRun", kde nás nadchl formát štafetového závodění. Další roky tohoto závodu jsme už měli plnohodnotný tým kamarádů s názvem "Vrchaři z Polabí". Po zjištění, že se koná v naší blízkosti podobný závod 250CR, se nedalo této výzvě odolat a slovo dalo slovo: .... jelo se do ráje!
Měli jste nějakou speciální přípravu?
(Karel) Více než polovina týmu si byla své úseky proběhnout, projít. I já coby kapitán jsem si všechny svoje úseky týden před závodem proběhl. Ukázalo se to jako nezbytný bod k úspěchu. Zbytek týmu pak dostal za úkol si trasy nastudovat, jednoho člena jsem i zkoušel ze znalostí tratě.
(Tom) Speciální přípravu jsme bohužel neměli, trať jsme dobře neznali a běželi jsme v Českém Ráji poprvé.
(Mirek) Měli jsme speciální přípravu, resp. jsme cca od listopadu loňského roku trávili nedělní rána probíháním tras v Českém ráji.
Jak jste prožívali boj o první příčku?
(Karel) V úseku do Líšného jsme nečekaně ztratili 8 minut a tím i naději na udržitelný náskok. Na dalším úseku zůstal náskok stejný a já podle propočtů měl na svém úseku do Klokočí ztratit další minimálně 4 minuty. Tím by jsme o vedoucí pozici přišli. Shodou okolností jsem však nic neztratil ale naopak 10 minut získal,soupeř zabloudil. Naděje na vítězství tak zase svitla a čekalo se s jakým náskokem doběhne náš Tomáš na poslední předávku. Jaký to byl šok, když na 11 km trati ztratil 10 minut! Jako opařený vybíhal Vojta do posledního úseku s náskokem 2 minuty, to rozhodně nemělo na výhru stačit. Stačilo však, soupeř drtivý finiš neustál. Doběh do cíle byl pak hodně emotivní.
(Tom) Zatím jsme byli vždy první a tak i na 250 ČESKÝ RÁJ jsme chtěli vyhrát, bohužel jsme měli výpadky ze sestavy na poslední chvíli a nakonec i v samotném závodě byly nějaké zdravotní omezení. Navíc se přidaly i chyby na trati a v podstatě celý závod jsme se snažili stahovat ztrátu a byli jsme pod tlakem, který jsme ještě nezažili.
Jak jste vnímali Vaše soupeře?
(Karel) Na každé předávce jsme debatovali, já osobně radil soupeřovi na co si dát na trase pozor. Byla to skvělá parta velmi šikovných sportovců, každé setkání bylo příjemné. Navzájem jsme se přiznali, že jsme celkem nervózní jak to všechno dopadne :)
(Tom) Vnímali jsme je jako partu sympaťáků, kteří vyhráli první ročník a nedalo se očekávat, že budou někde bloudit jako my. Museli jsme rychleji běžet.
Měli jste na dvěstěpadesátce nějakou krizi?
(Karel) Vzhledem k přípravě nebylo žádné velké bloudění, každý doběhl podle plánu a tak nebyl žádný velký stres, krize...Hodně pomohla naše jasně nastavená pravidla na předávkách. Například rozklus vždy jen v protisměru trasy, služba na hlášení blížícího se běžce, rozpis, kdo kdy bude řídit, navigovat a podle čeho. Šlapalo to výborně. Nebyl čas na krizi.
(Tom) Krizí bylo několik, vždy když to vypadalo, že už to v pohodě dotáhneme, tak náš něco významně zdrželo a rozdíl zase narostl. Když jsme ztrátu opět stahoval, tak se nálada lepšila🙂.
(Mirek) Krize přišla hned na prvním přejezdu na druhý úsek. Neporuchové auto se bohužel porouchalo a museli jsme tak narychlo shánět nové auto pro celý zbytek závodu.
Jak se Vám závod 250 ČESKÝ RÁJ líbil?
(Karel) Hrozně. Takhle emotivní a plný adrenalinu závod jsme ještě nezažili. Já osobně jsem několikrát brečel, když jsem viděl jak se kluci pro úspěch týmu ždímají. Byl to hodně silný zážitek. pro všechny, jinak i emočně ne moc se projevující kamarády. V cíli jsme pak řvali jak zvířata :)
(Tom) Máme zkušenosti už ze šesti štafetových běhů u nás. 2 x Vltava Run, Berounka Run, Labe Run, Morava Run a teď Český Ráj a byl to určitě jeden z nejhezčích závodů.
(Mirek ) Závod se nám opravdu moc líbil ! Český ráj je naše srdcovka, a vzhledem k tomu, že je za rohem, tak jsme zde měli spoustu kamarádů-soupeřů.
Přijedete za rok?
(Karel) Jasná věc. A zkusíme být ještě silnější.
(Tom) Příští rok máme v plánu návrat. Nic nepodceníme a pokud napravíme nedostatky z letoška, tak budeme určitě mnohem rychlejší.. Jestli to bude stačit na první místo, které bychom si přáli, to už bude záležet taky na soupeřích.
(Mirek) Jestli přijedeme příští rok opět? Jsme přihlášeni, takže odpověď zní ano. Ale protože patříme do kategorie MASTERS, tak budeme doufat, že nám rozum, zdraví a chuť soutěžit co nejdéle vydrží.
Děkujeme za rozhovor a tešíme se na startu v roce 2022!