S náskokem zhruba půl hodiny zvítězil v kategorii LADY team "Dezorientované Sokolky". Kapitánku Jiřinu Pintovou jsme požádali o krátký rozhovor.
Můžeš stručně popsat Váš team a jak jste se daly dohromady?
Letos v květnu jsem se Sylvou doprovázela účastníky "250CR nanečisto" a moc se nám líbila atmosféra, trasy a organizace závodu. Rozhodly jsme se sehnat dalších 6 spoluběžkyň, abychom si závod taky užily naostro:-). Rozhodily jsme sítě mezi známými a kolegyněmi z práce a postupně vykrystalizovala skupina holek: Sokolek z Frýdštějna a orientačních běžkyň zpod Bezdězu a Jenišovic. Tímto odpovídáme i na vysvětlení našeho názvu týmu:-)
Měly jste nějakou speciální přípravu?
Protože téměř žádná z nás podobný štafetový závod nikdy neběžela, měly jsme velký respekt. K přípravě jsme přistoupily zodpovědně a protože jsme domácí tým, měly jsme velkou výhodu - v různých skupinkách jsme nabíhaly a mapovaly jednotlivé úseky. Každá z nás své úseky před závodem znala. O pilování výkonnosti se už v našem věku nedá mluvit (rozhodně nejsme tým dorostenek:-). Ale přece jen se ty 2 měsíce pravidelných, společných běhů projevily.
Jak jste závod prožívaly?
Vzhledem k tomu, že naším cílem bylo doběhnout v limitu a nezkazit to družstvu, jsme si průběh závodu spíš užívaly. Vítězství bylo nečekaným bonusem. Ani naše odhadované časy pro takový výsledek nesvědčily.
Měly jste nějakou krizi?
Žádná zásadní krize nás asi nepostihla. Možná na jednotlivých, těžkých úsecích jsme si hrábly na dno (stoupání na Kozákov, silniční běh v popoledním vedru do Sedmihorek....). Jinak jsme samy sebe dostaly trochu pod tlak podceněním předpokládáného tempa a úseky jsme nabíhaly rychleji, než bylo v plánu. Pak jsme v noci vstávaly na budík a zjistily jsme, že už se běží poslední úsek před naším startem a byl to trochu stres, abychom vůbec stihly dojet na start.
Jak jste vnímaly Vaše soupeře?
Naše dámské soupeřky jsme začaly řešit až někdy kolem 21. úseku, když jsme si všimly, že asi o půl hodiny vedeme a jen ve skrytu duše doufaly, že už by se ten náskok dal donést až do cíle. Do té doby jsme ani nepomyslely, že bychom mohly vést dámskou kategorii. Jinak jsme jen "virtuálně" soupeřily s naším spřáteleným mužstvem mužů Trosky z Českého ráje, kamarády z Města Turnov... prostě to malé popichování po trati bylo skvělým kořením závodu.
Jak se Vám závod líbil?
Závod se nám líbil moc. Jsme nadšené a všem okolo o něm vyprávíme. Zážitky z něj jen tak něco nepřekoná. Ta euforie v cíli. A ne proto, že jsme zvítězily, ale že jsme to dokázaly, zvládly a užily si (i pořádnou dřinu).
Přijedete za rok?
Téměř kompletně je za náš tým odsouhlaseno, že se příští rok zase sejdeme a poběžíme.
Je ještě nějaká další otázka, kterou byste sami sobě chtěly položit?
Nechci položit otázku, ale poděkovat. Asi to bude znít jako klišé, ale fakt chceme poděkovat našim rodinám (manželé, děti...) a kamarádům. Prožívali a absolvovali s námi celou přípravu společných běhů, tvorby excelových tabulek, nočních doprovodů, občerstvování po trati.... Prostě to bylo fajn a těšíme se za 8 měsíců.
Děkujeme organizátorům, za tým Dezorientovaných sokolek Jiřina :-)