Hodinový náskok v cíli, to je ta nejlepší možná vizitka teamu WHY NOT. Časem 19:03:03 stanovil traťový rekord našeho závodu. Na naše otázky odpovídá kapitán Karel Valenta.
Můžeš stručně popsat Váš team a jak jste se dali dohromady?
Náš tým je složený výhradně z kamarádů, stavěl jsem ho už na šestý štafetový běh a vždy si dal záležet aby to byla především zábava, aby se kluci v autě nesežrali :D Společně si pobíháme po našich Lužických horách a společně i zajdeme na stadion, někdo častěji a poctivě a někdo méně. Každý z nás má ambice na výsledky úplně někde jinde, jeden cílí na osobáky na pětikilácích a další zase radši vyběhne 5x Jedlovou v tempu výletním. Když jsme však jeden tým je to jiné, zápal pro úspěch týmu nás vždy žene neskutečně. Tým jsem dal dohromady já a ani mi to netrvalo dlouho. Stačilo se zmínit u těch, které jsem tam chtěl vidět a až na výjimky jsem měl hned souhlas. Beru to tak, že být v našem týmu je záruka senza zábavy ve sportovním :-)
Nemůžeme se nezeptat na název teamu. Why WHY NOT?
Před šesti lety jsem byl uloven do štafety na Varnsdorfském triatlonu coby cyklista. Při registraci se nás ptali na název týmu a mě v té chvíli nenapadlo nic smysluplného, jen prostě "proč ne?" A aby to znělo profesionáně, tak anglicky. Když jsem pak za rok stavěl tým na štafetu Sněžka - Praha, navrhnul jsem stejný název a tenkrát jsme s ním i vystartovali. A od té doby si ho držíme. Filozofii našeho týmu to odpovídá - "proč ne?" Proč to nezkusit? Proč se společně nezapotit? Proč si nezaběhnout v jednom týmu, když jinak je běh hodně individuální? A ve finále proč nezkusit vyhrát? :) Hnidopišsky s myslím, že je to pro partu kamarádů výstižný název týmu :)
Měli jste nějakou speciální přípravu?
Každý se připravoval po svém, mládí lítalo po stadionu, starý pardálové po kopcích. Samozřejmě jsme museli všichni zařadit trochu cíleného tréninku, na zrychlení ale to je součást sezóny, nic speciálního. Jednu z věcí jsem ale do týmu tlačil neustále, studovat mapy, učit se úseky, být si tak při závodě jistý kde jsem a kudy běžím. I jsem některé vytipované jedince zkoušel ze znalosti trati :)
Jak jste závod prožívali?
Hodně emocí, sem tam nadávka, uklidňování rozčíleného a zase povzbuzování povadlého kamaráda...Nejsme tým, který by dojel na předávku a čekal na místě až dorazí běžec, vždy sem chodíme napřed a předáváme echo, že už se nám kamarád blíží k předávce. To zírání do tmy, která, že čelovka je ta naše je hrozně napínavé. Propočítávání odhadovaného času také, když to pak nevychází jsou to slušná překvapení. Například dojezd na předávku, pomalé strojení následujícího běžce a z dálky už pokřik našeho týmu...následně dopínání reflexní vesty po cestě a modlitba za to aby mi neulítla. Nebo naopak nervozita a celý tým krk jak pštrosi, když se ani po deseti minutách plánovaného doběhu běžec nezjevuje. Nikdo neusne, někdo propočítává výsledky, někdo rozebírá soupeře, někdo dělá analýzu temp...i když se zrovna neběží, závodí se stále.
Měli jste nějakou krizi?
Asi dvě větší. První když i přes moje jasné nedoporučení, chtěl nejmladší běžec, před druhou etapou, vyzkoušet poprvé magnésium a následně ho to sejmulo tak, že si etapu "jen odklusal a dal ho dohromady až banán a cola dopoledne. Druhá byla , když jednoho našeho kopcomila zabil Kozákov a následně na jeho poslední etapě schody a to natolik, že se z něj stal turista a do cíle v Sedmihorkách spíš došel než doběhl. Naštvanej na sebe jak brigadýr nechtěl s nikým mluvit a do normálního módu se dostal až po prvním pivu.
Jak jste vnímali Vaše soupeře?
Naučil jsem tým nic nepodceňovat, rvát se o každou minutu, i když to je naoko zbytečné. Pár lidí jsem z největších konkurentů znal, a věděl, že to snadné nebude. Ta sranda, když jsme pak neviděli jejich výsledky na prvních deseti etapách se nám moc líbila, já osobně jsem párkrát ohlédl kdo a kdy mě z nich předběhne. Vzhledem k tomu, že na startovce byl ve finále vidět jen tým ale ne běžci byla to velká loterie jak to dopadne. A po poslední schůzce kapitánů, kde Martin (myslím, že to byl Martin) představoval svůj tým z Brna, jsme měli o motivaci postaráno :)
Jak se Vám závod líbil?
Závod se líbil moc. První štafeta, kterou jsme běželi a která se běhá hodně po pěšinách, cestách, kličkuje a je orientačně složitá. Čekal jsem daleko větší bloudění. Škoda jen, že jsme nejhezčí místa minuli v noci, musel jsem se teď o víkendu do Ráje vrátit a užít si ho ve dne :D Závod měl samozřejmě pár much, na první ročník však připravený velmi dobře. Trasa byla hodně hravá, rozdělování úseků pro kapitána oříšek, za který ho chtěla polovina týmu zabít ale ve finále přišla s prosbou, že na příští rok chce běžet to samé :D Tím je zodpovězeno i na otázku další. Rádi bychom zase za rok stáli na startu. Zvlášť když se o nás stará takováto banda nadšenců.
Něco na závěr?
Spíš perlička. Když jsem po doběhu chtěl vědět výsledky, jak na tom jsme, tak jsem si opravdu nebyl jistý, stát se může ledacos. Odpověď, "tyvole vy jste o hodinu první a ty to nevíš? To si ze mě děláš prdel?" mě tak rozesmála, že se tomu musím usmívat ještě teď. To bylo hodně osobní a tak to mám rád :D
Tak za rok zase na startu!