Před začátkem prázdnin se koná 3. ročník Běhu napříč republikou. O loňském ročníku jsme na našem webu psali. Letos se tedy akce koná znovu (22.-23.6.) a nás zajímalo, co se za ten rok událo a kam se celá akce posunula. Rozhovor nám opět poskytl hlavní organizátor běhu Pavel Zácha.
Ne každý si pamatuje článek z loňska. Můžeš nám na začátek v krátkosti shrnout o co jde?
Je to víkendová štafeta, která startuje paralelně z různých koutů Česka a končí v jeden čas v geografickém středu republiky. V tuhle chvíli máme 4 trasy, každá z nich je rozdělena do jednotlivých úseků podobně jako u jiných štafetových běhů. V sobotu 22.6. ráno vybíháme ze severu (Hrádek nad Nisou), jihu (Vyšší Brod), východu (Prostějov) a západu (Plzeň). Aby doběhly všechny trasy v neděli do Číhoště v 16:00, je stanoven přesný časový harmonogram, tj. kdy a jakým tempem se každý úsek běží. Hlavním důvodem řízeného tempa je to, že celá tahle akce má za cíl nabídnout běh Českem širší běžecké komunitě. A to lze jen tehdy, když každý ví, kdy a kde se může přidat. Není to tedy závod, netvoří se týmy, které by proti sobě soupeřili. Je to zřejmě jediný štafetový běh, kde účastníci běží celou dobu pospolu. Jde o happening, někdo to může pojmout jako trénink, jiný jako výběh s přáteli.
Pro lepší pochopení by stálo za to trochu vysvětlit štafetu vedenou vodičem.
Ano, to je podstatné. Trasy totiž nejsou nijak značeny a vše zajišťuje tzv. vodič nebo taky pacemaker. S oblibou k tomu používám analogii osobního vláčku s mašinfírou. Trať (trasa), rychlost vláčku (tempo), jednotlivé zastávky (předávky) i časy odjezdu (výběhu) a příjezdu (doběhu) na další zastávku jsou předem stanovené. Běžci tak mohou do vláčku nastoupit a vystoupit z něj kde chtějí. Klidně si takhle můžou zaběhnout svůj první maraton. Jediné dvě věci, co musí zvládnout, je být na zastávce včas a udržet tempo vláčku. Ale tempo je docela rozumné, po rovině 6:00/km, v kopcích samozřejmě vláček běží pomaleji. A právě „mašinfíru“ zde nahrazují vodiči. Pomocí GPS lokátoru si na zastávce přebírají „klíče“ od vláčku, vybíhají ve stanovený čas, drží tempo běhu, hlídají trasu a na konci úseku předají štafetu dále. Není to úplně lehká role, ale někdo na to má náturu, zvláště když je třeba orientační běžec nebo rád a často běhá přírodou do neznáma. Naštěstí velikost běžecké komunity naší země je natolik velká, že se v každé lokalitě pár takových vodičů najde.
Svým způsobem je to průkopnický běžecký formát, ne? Jak se na to díváš po těch dvou zkušebních letech?
V hlavě to zrálo delší dobu. Hledal jsem nějaké paralely, ale až na běh s olympijskou pochodní jsem na nic podobného nenarazil. Snad jen na ikonického Forresta Gumpa. Je těžké běžecké komunitě nabídnout něco nového, štafetových běhů jsou desítky a těch klasických sólo závodů je ročně dokonce už přes dva tisíce. Každý jednou ale dosáhne svého závodního vrcholu nebo uspokojení a časem začne hledat smysl běhání v něčem jiném. Po dvou letech testování tohoto projektu vyhlížím dopředu s mírným optimismem. Věřím, že nás podobně smýšlejících ještě pár v okolí je.
Protože jsme loňský rozhovor dělali ještě před samotným srpnovým během, jak to vlastně celé dopadlo?
Přes všechny překážky, které se během příprav i při vlastním běhu vyskytly, jsme to zvládli. Bez webových stránek, bez reklam, bez podpory, bez financování, téměř vše přes e-mailovou komunikaci, Facebook a WhatsApp. A do toho ta největší loňská srpnová vedra. Až zpětně jsem si uvědomil, do jak velkého dobrodružství jsme se pustili a jak jsme se v celé přípravě akce posunuli. Podařilo se nám dát dohromady 46 vodičů na 94 úsecích a uběhnout tak napříč republikou 978 km. To je 2,5x víc než jakýkoli jiný štafetový běh u nás (~380 km). A chatbot mi napověděl, že je to podobné i ve světě – za nejdelší a nejznámější štafety se považují Ragnar Rellay Series, které mají okolo 200 mil.
Loňský ročník je tedy za vámi. Máte nějaké poučení? Zlepšili jste pro letošek něco?
Už během loňských příprav jsme plány postupně upravovali. Vzdali jsme začátky tras v nejvýchodnějším a nejzápadnějším koutu republiky, protože by to znamenalo vyběhnout v pátek odpoledne a běžet do cíle nepřetržitě. A tak jsme zkrácení tras vzali jako záměr. Vybíhat v sobotu ráno, zachovat rozumné běžecké tempo, a navíc vynechat noční únavné úseky se pak ukázalo jako dobrý nápad. Nikdo s nikým nezávodí a nikdo nás nenutí přeběhnout celé Česko za každou cenu. Naším hlavním cílem je nabídnout běh hobby běžcům v co největší míře. A kdo z nich by se dobrovolně přidal v noci? Taky jsme přesunuli celou akci před prázdniny s cílem vyhnout se srpnovým vedrům a taky si výrazně prodloužit denní světlo. V neposlední řadě jsme vhodně poupravili i samotné trasy. Tady můžeme potěšit třeba milovníky Českého ráje, protože tudy vede severní trasa. Třeba kolem hradů Valdštejn a Kost, nebo přes vrchol Vyskeře. Takže kdo je z okolí, může se k nám připojit v sobotu např. v Turnově (15:26), ve Vyskeři (16:34), nebo pod hradem Kost (17:26). Nakonec jsme všechny získané zkušenosti, postřehy či poznámky vodičů zapracovali do našich webových stránek behnapricrepublikou.cz. Tam ostatně máme pro běžce a vodiče všechny potřebné informace. Aktuality pak šíříme hlavně přes facebook.
Tak jako loni, zeptám se, jak mohou účastníci dvěstěpadesátky projekt podpořit?
Záleží na tom, koho co zaujalo. A jestli vůbec. Jak už jsem uváděl, tenhle druh aktivit nemusí oslovit každého. Když si tedy nenajdeš čas nebo motivaci se s námi proběhnout, v tom nejmenším nás můžeš podpořit sdílením, třeba na FB. Jde nám o to, aby se informace šířila co nejdále. Pokud tě to zaujalo, budeme rádi, když se k nám na trase přidáš. A ten nejvyšší stupínek podpory je, když se rozhodneš stát se vodičem. Některé úseky na své první vodiče stále ještě čekají.
Chceš něco uvést na závěr?
Naše země je krásná a stojí za to ji objevovat. Třeba si najdeš úseky, kde objevíš něco nového. Kromě Českého ráje běžíme třeba Křivoklátskem a přes Brdy, krajem Moravského krasu, hustými lesy Blanenska, údolím řeky Svratky a Sázavy, podél Novohradských hor, přes Slepičí hory nebo kolem Třeboňských rybníků. Z dominant dobudeme vysílač na Ještědu, z blízka zahlédneme Klášter Želiv, hrad Pernštejn, zříceniny hradu Žebrák a Točník, Sázavský klášter, hrad v Českém Šternberku nebo se proběhneme pod hradem Choustník. Stačí si jen vybrat. Většinu zmíněných míst jsem si v minulosti už osobně proběhl a vím, že stojí za to.
Děkujeme za rozhovor a držíme palce!
Webové stránky projektu najdete na adrese www.behnapricrepublikou.cz